Program AEKO pomáhá čejce a nejen jí
Mezi roky 1960 a 2003 u nás klesla populace čejek chocholatých přibližně o 93 až 95 procent. Na přednášce, kterou pořádal Státní pozemkový úřad ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem, to uvedl Ing. Václav Zámečník z České ornitologické společnosti (ČSO). Na vině je podle něj masivní odvodňování mokřadních luk a ničení hnízd při jarních zemědělských pracích. Čejku chocholatou ale ještě můžeme zachránit. Znovuobnovením mokřadů a agroenvironmentálně-klimatickými opatřeními.
Před rokem 1960 se na našem území vyskytovalo zhruba 150 000 párů čejek. V roce 1989 činil odhad kolem 40 000 párů. Při sčítání v letech 2001–2003 už se na našem území nacházelo pouze něco kolem 7 000–10 000 párů, řekl Ing. Václav Zámečník na přednášce „Od meliorační trubky k ptačímu parku“, kterou pořádal Státní pozemkový úřad v rámci cyklu „Voda a půda jako společenské dilema“.
Bartoloměj z Chlumce v knize Ortulus phisiologiae (1366) hovoří o čejce takto: „Čejka je malý pták velikosti drozda, který v letu říkává: „Knihy, knihy, ale nikdy žádné nečte“. Varovný, někdy naříkavý hlas čejky „kíj-ha“ dal vznik mnohým lidovým přezdívkám (kniha, knihovka, knihavka, kníha, knihora) a dokazuje, že čejku bychom na našem území našli už ve 14. století.
Černobílého ptáčka o velikosti holuba s výraznou chocholkou můžeme v Česku pozorovat už od začátku února. Vrací se sem ze zimovišť v západní a jihozápadní Evropě a severní Africe. Oblíbenými místy ke hnízdění jsou zamokřená pole a louky, místa v blízkosti vodních ploch nebo dna vypuštěných rybníků. Ptáci většinou ve skupinách obsadí svá hnízdiště. Samci při tom provádí nápadné „svatební“ tance, u kterých je slyšet jejich pronikavé volání. Samička následně naklade obvykle čtyři vejce do hnízdního důlku, který vyhrabal samec. Pokud pár o vajíčka přijde, ať už vinou predátorů, nebo zemědělských strojů, snese samička druhou snůšku, kterou tvoří tři vajíčka menších rozměrů. Zhruba po 27 dnech sezení se líhnou mláďata. Ta se krátce potom rozbíhají z hnízda. V následujících dnech je matka zahřívá a vodí za potravou nejčastěji právě do mokřin. Těch ale s masivním odvodňováním značně ubylo. Samec většinou rodinku hlídá opodál, pokud se objeví nebezpečí, rodiče vzlétnout a varují mláďata křikem. Na predátora přitom útočí nebo se ho snaží odlákat. Mláďata začnou samostatně létat zhruba po pěti týdnech.
Pomáhají bambusové tyčky i stát
Čejka patří mezi ptáky s přímou vazbou na zemědělskou půdu. Její záchrana tedy závisí z velké části na zemědělcích. A těm v tom pomáhají speciální opatření. Prvním klíčovým bodem pro záchranu čejky je v dlouhodobějším měřítku zachování a zakládání mokřadů. Vzhledem k jejich úbytku, se ale dnes 80 procent hnízdišť čejky nachází na orné půdě. Zde je tedy třeba přistoupit k opatřením vedoucím k přímé záchraně čejky i dalších polních ptáků.
Opatření tvoří jak jednoduché kroky – ochrana hnízd před těžkou technikou dvěma bambusovými tyčemi, které jsou umístěny na řádku pět metrů od hnízda, tak větší zásahy v podobě agroenvironmentálně – klimatického opatření (AEKO). Zemědělec zapojený do tohoto programu dodržuje celý rok předepsaná speciální podopatření. Na oplátku stát vyplatí zemědělci dodatečné náklady a ztráty, které jsou s nimi spojené. Podpora se vztahuje na plochu, kterou musí zemědělec vyměřit jako samostatný díl půdního bloku. Roční výše podpory je 667 euro/ha (cca 18 000 Kč/ha). Tento pětiletý program pomáhá v prvním polovině roku nejen čejce, ale také kulíkům říčním, skřivanům, zajícům polním a vzácným bahňákům – vodoušům rudonohým a břehoušům rudoocasím. V druhé polovině roku je AEKO naopak přínosem pro opylovače, semenožravé ptáky nebo různou zvěř.
AEKO: Omezené přejezdy zemědělské techniky a speciální směs osiva
AEKO obsahuje předem stanovené podmínky podopatření. Od ledna do poloviny června nesmí přes stanovený půdní blok přejíždět těžká technika (s výjimkou čtyř metrů širokého pásu od okraje půdního bloku určené přímo pro přejezdy). Od poloviny června do poloviny července zemědělec vysévá speciální směs. Ta obsahuje proso seté, lesknici kanárskou a slunečnici roční (krmná varianta) nebo svazenku vratičolistou, hořčici bílou, řepku jarní, pohanku obecnou a komonici bílou (varianta pro opylovače). Od poloviny listopadu do konce roku následuje zapravení porostu do půdy, a to ideálně hlubokou orbou. Pokud chce zemědělec prospět ještě více než jen v rámci AEKO, může například v rámci ozelenění zanechat na některých dílech půdních bloků úhor. Pomůže tím tak hlavně hmyzu, a také ptákům, kteří hmyzem nakrmí svá mláďata a zvýší tím biodiverzitu (druhovou rozmanitost) na svém poli. Může také zasít na některých částech pozemků krmnou směs, která ptákům pomůže přežít zimu. Nová dotační politika motivuje zemědělce k větší rozmanitosti pěstovaných druhů. Pěstují se pak plodiny, které třeba nejsou natolik ekonomicky přínosné, ale prospějí zvířatům.
Podopatření AEKO nepomáhá jen čejce, ale věnuje se i biopásům, zatravňování orné půdy, ošetřování travních porostů, integrované produkci ovoce a vinné révy, integrované produkci zeleniny a jahodníku nebo zatravnění drah soustředěného odtoku.
Foto: Shutterstock.com
