Úroda vs. úrodnost

Úroda vs. úrodnost

„Moje prezentace se zaměří spíše na špatné příklady. To však neznamená, že by celé české zemědělství bylo špatné,“ zahájil Miroslav Florián, ředitel sekce zemědělských vstupů v brněnském Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském (ÚKZÚZ), svou prezentaci v rámci cyklu Voda a půda jako společenské dilema, kterou uspořádalo Národní zemědělské muzeum společně se Státním pozemkovým úřadem.

„V českém zemědělství je velký počet dobrých hospodářů v tom pozitivním slova smyslu, a to nejen malých, ale i velkých. U nás máme okolo čtyř až čtyř a čtvrt milionu hektarů zemědělské půdy. Asi tři miliony z toho jsou orná půda. A to je 0,3 ha na hlavu. Tedy o něco více než celosvětový průměr (0,22 ha). Ten setrvale klesá, před necelými šedesáti lety to byl dvojnásobek. Souvisí to i s úbytkem orné půdy, ale hlavním důvodem je nárůst počtu obyvatel. V Česku každý den ztratíme deset hektarů orné půdy,“ pokračoval Florián s tím, že mizí bohužel hlavně půda na rovinách, tedy ta úrodnější.

Předpovědi říkají, že na naší planetě bude do konce století žít 11–13 miliard lidí. A to samozřejmě zvýší tlak na využití ekosystémů, tedy na to, aby se z některých jiných ploch stala zemědělská půda. A zároveň populace bohatne, to přináší změnu stravovacích návyků a tím je zvyšován tlak na využití půdy.

Potřebujeme půdu?

Na obživu jednoho běžného středoevropského konzumenta je potřeba něco mezi půl a jedním hektarem půdy. „Jeden hektar však také uživí sedm vegetariánů, a dokonce dvacet pět veganů. Proto je mimochodem Indie zatím soběstačná v produkci potravin a Čína ne. V jedné studii jsem četl, že pokud by němečtí spotřebitelé snížili spotřebu masa jen na hodnoty, které lékaři doporučují, tak by Německo ušetřilo asi milion hektarů orné půdy. To neříká, že nutně musí být vegetariány nebo vegany,“ říká Florián s tím, že dalším problémem je, že potraviny jsou levné, a proto se jimi plýtvá. „Celých 25–30 procent potravin se v EU prostě vyhodí. A nejde o to, co zůstane na poli, ale o to, co se nespotřebuje v domácnostech nebo v obchodech,“ upřesňuje.

Z čísel je vidět, že půdy je pro náš životní styl relativně málo, přesto jsme alespoň v části komodit soběstační. A někde dokonce produkujeme více, než je naše spotřeba. „Celá Evropská unie včetně nás však dováží obrovské množství proteinových krmiv například v podobě sóji, ale také kukuřice. A tímto způsobem se vlastně importuje ta v uvozovkách chybějící půda,“ upozorňuje Florián.

To nás vede k otázce, kolik půdy vůbec potřebujeme. Podle ekonomických pouček by každý měl dělat to, co mu jde nejlépe. A to, co mu jde méně, by si měl koupit zase od těch, kteří to dělají lépe. My můžeme dovážet potraviny, pokud je někde produkují levněji. „Vyrábějme auta, stroje, věnujme se sektoru služeb. To jsou všechno věci, které nám jdou, dalo by se říci, lépe. Otázka však stojí tak, jestli globální přebytek potravin, který stále mírně na světě panuje, budeme mít i poté, když populace vzroste,“ uvedl dále Florián. Možná právě proto ve světě probíhá jedna taková tichá válka – a to je válka o půdu. Zejména asijské země nakupují poměrně významným způsobem zemědělskou půdu hlavně v Africe. A nakupují tam skutečně gigantické výměry. Ptejme se, proč to dělají, když mohou nakupovat potraviny.

Stát se musí starat o své občany

„Půda je strategický zdroj. Nikdy nevíme, kdy nastane situace, že budeme opět závislí jen na tom, co si sami vypěstujeme. A každý rozumný stát musí počítat s tou nejhorší variantou a s tím, že se musí postarat o své občany a uživit je,“ upozorňuje Florián s tím, že současný stav přebytku potravin nemusí trvat věčně.

Potraviny zatím můžeme pořídit snadno a levně, většina ostatních komodit je nějakým způsobem zbytná nebo nahraditelná. Ale půdu nahradit ani vyrobit nemůžeme. A proto měli všichni staří sedláci vždy na paměti, že ji musejí dalším generacím předávat přinejmenším v takovém stavu, v jakém ji zdědili, a nikoli v horším.

Na půdu se však nemůžeme dívat jen jako na zdroj potravin. To by bylo zjednodušení, které vede k řadě dnešních problémů. „Můžeme měřit výnosy z jednoho hektaru, které se zpeněží. A je celkem jedno, jestli to bude z živočišné výroby, nebo z té rostlinné. Pak je tady ale ještě jeden trochu složitější pohled. Ten očekává, že půda bude plnit i další funkce. Nejen že zajišťuje rostlinám živiny, vodu a oporu. Pokrývá také obrovské množství území a padají na ni dešťové srážky, které by měla být schopna udržet. Naší nevýhodou je, že veškerá voda od nás odchází a žádná nepřichází. V půdě také končí spousta škodlivin z lidské činnosti. A měla by být schopna se s takovou kontaminací vypořádat. Také tlumí dopady stresových situací, jako je třeba sucho nebo vydatné srážky. A našli bychom samozřejmě spoustu dalších ekosystémových funkcí,“ uvedl Florián.

Přenastavení dotační politiky

K ochraně půdy máme různé nástroje a můžeme je podle Floriána rozdělit na tvrdé a měkké. „K těm tvrdým patří například zákony, různé příkazy a zákazy. Nejsem si jistý, že fungují úplně podle očekávání. I když se o tom hodně hovoří, ve finále jsou priority nastavené spíše ve prospěch výstavby logistických center, parkovišť a podobně než k zachování půdy. Nejsem ale naivní, nemyslím si, že je možné přestat stavět a půdu tak zachránit. To je samozřejmě nesmysl,“ říká Florián. Měli bychom však postrádat spíše ty půdy, které jsou méně kvalitní a nemají takovou hodnotu pro zemědělství a další ekosystémové služby.

Pak jsou tu měkké nástroje, a to je dotační politika, přičemž pohled na ni se často dost liší. „Dotací, které se vyplácejí, není úplně málo – řádově za desítky miliard korun jenom v České republice. Částečně jsou to dotace takzvaně na plochu, které jsou vypláceny bez ohledu na to, co se na ní pěstuje. A pak jsou dotace, které zohledňují péči o půdu a o krajinu,“ vysvětluje Florián a dodává, že podle něj jsou dotace významným faktorem, který může ovlivnit nepříznivé trendy v oblasti péče o půdu. To by však znamenalo významné přenastavení dotační politiky. Musela by se razantně odklonit od plošné podpory směrem k cílené, podmíněné právě ochranou půdy, což by však mohlo narazit na dotační principy. Dále by to asi způsobilo nevůli v zemědělském sektoru a v každém případě by to vyžadovalo velkou politickou odvahu. Každopádně je to naše volba. Pokud nám bude současný stav vyhovovat, tak se nezmění.

Foto: Profimedia.cz

Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn
Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn