Nádrže pod Milešovkou nejsou jen k zadržení vody v krajině
Bořislav je obcí v Ústeckém kraji. Historicky vznikla u cesty, která směřovala z Prahy do Saska a nejstarší dochovaná zmínka je ze 12. století. Nyní zde žije zhruba 400 obyvatel. Jižní část katastru, který má 7,5 km², sousedí s úpatím Mileškovky. S 837 metry nad mořem je nejvyšší horou Českého středohoří. Z ní je dobrý výhled na vesnici, ve které se mohou radovat nejen ze dvou vodních nádrží. Ty vznikly v rámci projektů společných zařízení.
Vzniku vodohospodářských projektů předcházel v Bořislavi scénář velmi podobný tomu, co se odehrálo i na jiných místech. „Na začátku byl asi před pěti lety pozemkový úřad, který probíral možnosti s obcí a bylo zahájeno jednání o pozemkových úpravách. Byli přizváni vlastníci polností i lesů. Není to tedy jen o obci a pozemkovém úřadu, ale také o vlastnících pozemků,“ říká starosta Bořislavi Aleš Navara.
Na úvodní jednání přinesli lidé z SPÚ podle starosty první návrh, jak by území mohlo vypadat. „Zjednodušeně šlo o to, aby v katastru nebyly nějaké nesmyslné věci,“ vysvětluje Navara. Také samotná Bořislav měla svá pole, louky a lesy rozházené po celém katastru, pozemkové úpravy přitom umožňují vše sloučit na jednom místě a výrazně zjednodušit obhospodařování ploch. „Došlo také k různým směnám pozemků a vyřešit všechna přání majitelů trvalo celkem dlouho. Kromě obce podobné záležitosti řešily také drobní i větší zemědělci,“ říká Navara. A navíc bylo důležité uvolnit parcely na projekty společných zařízení. Od začátku bylo jasné, že k prioritám bude patřit například zadržování vody v krajině, protože i severní Čechy patří mezi místa, kde panují obavy z příchodu období sucha.
„Šlo nám mimo jiné o lokalitu Sabatzerova potoka. V rámci pozemkových úprav a projektů společných zařízení samozřejmě došlo i na projekty, které se týkaly vody. A ubírali jsme se cestou zadržování vody v krajině, protože vody je u nás většinou málo, a také jsme se chtěli vydat cestou toho, co tady kdysi bylo a velmi dobře fungovalo,“ říká starosta.
Ve zvolené lokalitě už vodní nádrž bývala, ale v minulosti zanikla. I když je na jiných místech nutné při obnově zapomenutých vodních děl či cest pátrat v historických pramenech, mapách či dalších zdrojích, v Bořislavi bylo toto zjednodušené – na místě bývalého vodního díla ještě zůstaly všem občanům na očích pozůstatky původní hráze.
Nádrž mohla být obnovena díky spolupráci s SPÚ. Na počátku záměru vodní dílo obnovit byl projekt a do dvou let od toho okamžiku bylo možné dokončené vodní dílo začít napouštět vodou. Nádrže přitom vznikly nakonec dvě, druhá z nich je o něco menší, byla dokončena na Bořislavském potoce loni, její projekt vznikl už zhruba před patnácti lety. „Obě vodní díla pojmou celkem 10 600 kubických metrů vody a běhen letošního roku ani nenastaly problémy se slabým přítokem,“ říká starosta.
Procházky k nádrži
Na vznik nových vodních ploch podle Navary občané reagovali pozitivně. „Ta místa jsou teď hodně navštěvovaná, dokonce se tam dá i koupat. A co se týká stavu spodní vody, tak v tuto chvíli nemám žádné informace. Když jsme tuto věc probírali loni, tak bylo samozřejmě sucho a hladina spodní vody stále klesala. Jak to vypadá v tuto chvíli, nemám informaci, myslím, že víc ukážou další měsíce,“ vysvětluje Navara. Podle něj to ale ještě může trvat poměrně dlouho, než se projeví nějaký příznivý efekt vzniku vodních děl i v podzemí. Naopak již nyní je možné se v obou nádržích výjimečně koupat, chov ryb ale princip dotačních titulů zakazuje. „K nádržím také lidé chodí na procházky a je to tam příjemné,“ vysvětluje starosta.
V rámci realizace projektů se podařilo revitalizovat i místo bývalého koupaliště u Bořislavského potoka. „I když to nebyla přímo skládka, tak tam bylo nutné provést nějaké úpravy. Krajinný prvek je tam kámen, a vznikla přírodní vodní nádrž menší velikosti, která pojme 1316 krychlových metrů,“ popisuje Navara.
Mnoho let bývala v rámci projektů společných zařízení poptávka hlavně po budování cestní sítě. Ta je v Bořislavi spíše na druhém místě, to ale neznamená, že by zde nové komunikace nepotřebovali jako sůl. „Cesty jsou nenahraditelné, jejich existence znamená, že se dostanete ke svému pozemku i třeba k lesu v naprosté pohodě, k uživatelům mimo jiné patří Lesy České republiky. I naše obec má své lesy, navíc tam jezdíme kvůli kontrole, jestli se neděje něco nežádoucího. Když někam povolíte vjezd, mohou tam přijet lidé, udělat si oheň, a to by nemuselo dopadnou dobře. Kontroly jsou proto nutné a my nemáme obecní policii, takže se o to musíme starat sami, tedy většinou já. Do lesa jezdíme hlavně teď v době kůrovce ještě častěji a řešení kalamity je finančně velice náročné. S údržbou lesů míváme i jiné problémy a musíme kvůli tomu najímat firmy nebo brigádníky. Kvůli větru například musíme řešit vývraty a následnou výsadbu. Myslím, že nejen pro nás, ale i pro jiné obce jsou vlastní lesy spíše noční můrou,“ vysvětluje Navara.
Naučná stezka
Komunikace jsou také místem, kam je možné chodit na procházky, kudy se dá naplánovat nějaký cyklovýlet. „V jednom případě dokonce vznikne naučná stezka,“ říká Navara. Cesty z devadesáti procent vedou po trasách původních komunikací, jejich povrch je tvořen stříkaným makadamem, letos by měla být na řadě výstavba komunikace, která povede k lanovce na Milešovku. Už dříve byla dokončená jedna pětisetmetrová pěšina, další cesta má okolo 800 metrů. Nové komunikace pak budou realizovány v závislosti na přidělování peněz na projekty. Hlavním cílem je propojení celých katastrů – například s obcí Žalany a Žim. Podél cest se také počítá s výsadbou zeleně.
„Jako malá obec se 400 obyvateli bychom si takovéto důležité projekty jen ze svého rozpočtu nemohli dovolit. Kolikrát se k některým plochám vůbec nedalo kvůli bahnu ani dostat,“ popisuje starosta. I kvůli vyřešení problému s dostupností pozemků by pozemkové úpravy doporučil také kolegům – starostům na jiných místech. „Vyřeší se spoustu věcí i problémů, které přímo v katastrech bývají. V našem případě jsme měli dokonce starosti s hranicí katastru. S nadsázkou mohu říci, že nám katastr kličkoval mezi jednou a druhou stranou silnice E55. I když jsme kvůli tomu nikdy s jinými obcemi neměli konflikt, tak jsme i tuto věc vyřešili. A problémy byly spíše mezi zemědělci,“ líčí Navara.
Právě s farmáři, které zemědělská půda živí, bylo kvůli pozemkovým úpravám nejtěžší vyjednávání. Z pozemkového úřadu to ale podle starosty zvládli, i když to nebylo vůbec jednoduché. Celý katastr bylo nutné nejprve zaměřit. A když bylo vše zanesené v mapě, tak se majitelé pozemků sešli. „Zdaleka ne všichni s navrženým způsobem výměny pozemků souhlasili, protože jsou například na různých místech katastru lokality s odlišnou bonitou půdy. I my jako obec jsme do těch věcí nějakým způsobem zasahovali. Byli tady zemědělci, kteří ze začátku do těch projektů vůbec nechtěli jít, každý přitom měl trochu jiné důvody. Nakonec se nám ale podařilo všechny přesvědčit a dnes už jsou majitelé pozemků spokojení a totéž se dá říci i o nás – o obci,“ vysvětluje starosta.
Těm, kteří o projektech společných zařízení teprve uvažují, by chtěl Navara připomenout, že je důležité počítat s dobou udržitelnosti.
Příkladem je výsadba zeleně, v jejímž případě může mít udržitelnost mimo jiné podobu sekání trávy podél cest, u komunikací to může být běžná údržba. Někdy se o udržitelnost ale starají samotní dodavatelé společných zařízení. „Některé firmy jsou jakožto dodavatelé vysoutěženy včetně údržby. V případě naší cesty k lanovce na Milešovku se počítá s následnou údržbou na tři roky a doba udržitelnosti je tam pět let, na obec tedy zbývá dvouletá udržitelnost. V případě výsadby zeleně se zase počítá s tím, že část uschne. Zahradnické firmy mají povinnost uhynulé dřeviny nahradit a ve vlastním zájmu tak například během sucha stromky, pokud mají na starosti udržitelnost, zalévají,“ vysvětluje Navara. Udržitelnost řešená dodavatelem je ideální a pokud ji má naopak na starost nějaká menší obec, mohou nečekané náklady silně zasáhnout do jejího rozpočtu.
