V Kadlíně je to jako v parku
Kadlín leží asi 19 kilometrů východně od Mělníka. Pod vesnici se 146 obyvateli spadají i sousední Ledce. Teď to tu díky komplexním pozemkovým úpravám a navazujícímu projektu biokoridorů a novým cestám vypadá jako v zámeckém parku.
Velká sláva v Kadlíně nastala přesně 19. listopadu 2015. Tehdy byla zkolaudována polní cesta C5 a tím byla definitivně dokončena výstavba společných zařízení. Jejich předpokladem byla pochopitelně realizace komplexních pozemkových úprav. S nimi se v Kadlíně začalo již v roce 1994. Všechno se protáhlo například kvůli zdlouhavým jednáním s restituenty a majiteli pozemků. Podobu projektu bylo nutné domluvit i se sousedními obcemi Chorušice a Velké Všelisy.
Největším problémem byl nedostatek státní půdy pro výstavbu komunikací a biokoridorů. Vše se ale podařilo vyřešit a dnes jsou místní spokojení. „Lidé si nové biokoridory pochvalují. Musím ale podotknout, že jsem to nebyla já, kdo pozemkové úpravy inicioval. Jsem starostkou teprve první volební období a ve funkci jsem od roku 2014. V té době již pozemkové úpravy běžely, ale nebyly dokončené. S úpravami se začalo za minulého vedení obce například kvůli problémům s přístupností některých ploch,“ říká starostka Kadlína Michala Gregorová. V její obci vzniklo celkem pět biokoridorů, a ve spolupráci s pozemkovým úřadem se postavily i nové polní cesty.
Zemědělci v „pangejtech“
„Biokoridory jsou vlastně velice dlouhé, 15 metrů široké, pásy osázené keři a listnatými stromy, které u nás směřují k lesu. Stromy budou ale hlavně hezké, až ještě vyrostou. První biokoridor byl vysazený zhruba před jedenácti lety. A kromě okrasy mají i své praktické využití. Fungují jako migrační cesta pro přemisťování zvěře a kromě zpestření krajiny ještě budou plnit funkci větrolamů,“ říká starostka a dodává: „Za SPÚ měla projekty na starosti mělnická pobočka. Vše bylo v naprostém pořádku, o všem jsme věděli, a byli jsme zvaní i na kontrolní dny. Velice nám pomohly také nové cesty. Zemědělci totiž, jak se lidově říká, jezdili v pangejtech. Problém byl i s tím, že nebyly vybudované vjezdy na pole.“
Bláto opadá
Nových cest je 6,3 km a mají také rekreační funkci. „Snažíme se, aby tam lidé nejezdili osobními auty, ale aby tam byl klid a chodily tam i maminky s dětmi, které tam například mohou bruslit na kolečkových bruslích.“ Něco takového je možné díky tomu, že 99 procent nových cest jsou asfaltky, jen jedna komunikace se skládá z kamínků. A i když se díky novým cestám nesnížil počet průjezdů zemědělské techniky obcí, bláto teď opadá z traktorů a další mechanizace ještě mimo obec. Přímo ve středu Kadlína sídlí jeden zemědělec a tak sem agrotechnika zajíždět musí.
Rozhledna v Hradišti
Kadlín je vhodným výletním cílem například díky naučné stezce Sedm kadlínských zastavení. „Na jedné z cest vzniklých po pozemkových úpravách přitom stojí rozhledna v Hradišti. Bez existence této komunikace by rozhledna ani nemohla vzniknout.“ Dřevěná konstrukce s kamenným podstavcem byla postavena v roce 2006. Má tvar strážní věže a její výška je 20 metrů. Z ochozu se naskytne kruhový výhled na Říp, Kokořínsko, České středohoří či na osamocené vrcholy Ralska a Bezdězu nebo dokonce i na Krkonoše či Ještěd.
Místo pro rozhlednu přitom nebylo zvoleno náhodně. Jak uvádí starostka, podle archeologa Václava Krolmuse, který ve 30. a 40. letech 19. století působil ve Mšeně jako kaplan, měli na Hradišti své „božiště“ i Keltové. Za vlády Karla IV. zde bylo opevněné Hradiště. Později se na tomto místě těžil čedič a dnes původní lom slouží jako vodní nádrž na pitnou vodu pro Kadlín.
Vesnické muzeum
Nová cesta je v Hradišti velkým úspěchem. Za komunismu byla v rámci scelování pozemků zaorána. „Dnes máme na Hradišti kvalitní, zpevněnou, jednopruhovou komunikaci opatřenou u rozhledny rozšířením pro vyhýbání a několika sjezdy na pole. Podél vozovky je jednostranný příkop a jednostranná výsadba alejových stromů. Ale v našem okolí je mnohem více zajímavostí, než jsou právě cesty. O zdejším kraji se dá leccos zjistit také přímo na obecním úřadě, kde máme expozici nazvanou Vesnické muzeum,“ říká starostka, jejíž starosti z titulu její funkce asi nikdy neskončí. „Teď máme připravený projekt na opravu dešťové kanalizace, ale ten bude velmi drahý. A bohužel pro něj nejsou žádné dotační programy. Nicméně bychom alespoň chtěli čerpat peníze na údržbu alejových stromů. Občas se na to totiž musí pozvat odborná firma. Okolo polních cest se navíc seká asi čtyřikrát ročně i tráva. Na to zajišťuje brigádníky Úřad práce. Výsledný efekt udržované zeleně ale rozhodně stojí za to,“ pochvaluje si Gregorová.
