Krajina je prostupná jen pro traktory

Krajina je prostupná jen pro traktory

„Chceme ukázat možnosti a přispět k tomu, aby krajina byla krásně pestrá,“ řekla mimo jiné ve své přednášce ekoložka Kateřina Zímová ze spolku CooLAND. Seminář se konal v Národním zemědělské muzeu v rámci cyklu Voda a půda jako společenské dilema, kterou na přelomu dubna a května spolupořádal Státní pozemkový úřad. 

„U nás v Česku jsou jistá specifika v držbě zemědělské půdy. To, kdo vlastní pozemek, má vliv na to, jestli tam bude, nebo nebude sucho. Název mé přednášky je Ochrana přírody z gauče, protože ne každý jsme projektant, zemědělec nebo někdo, kdo žije na venkově a má možnost věci přímo ovlivnit,“ řekla dále na úvod Zímová.

Lidi dnes bohužel otázky zemědělské krajiny moc nezajímají. A ani vlastníci zemědělské půdy to nemají jednoduché. Je jich obrovské množství, u nás je to každý desátý člověk. Celá Česká republika je rozdělená na dvacet milionů parcel, jejichž průměrná rozloha je půl hektaru. Zároveň máme asi šest milionů vlastníků zemědělské půdy. Jednomu vlastníkovi patří něco přes tři parcely. Průměrný zemědělec obhospodařuje 125 hektarů. A to je jádrem všech problémů u nás. Čím více je pole rozdělené, tím větší je i snaha o to, aby se spojovalo do ještě větších lánů. „Každý, kdo má nějaké malé pole, s ním totiž chce mít co nejméně starostí, a proto ho pronajme nějakému zemědělci. Těm jde o zisk, a proto chtějí obhospodařovat co největší plochu. To ale neznamená, že je to dobré i pro přírodu a krajinu,“ uvedla na přednášce Zímová.

Kulturní poušť

Pokud jsou v krajině jen obří lány, tak je prostupná pouze pro traktory. „My ekologové tomu říkáme kulturní poušť. Má skutečně takové atributy, ale zároveň je to kulturní krajina, která je intenzivně obhospodařovaná. Je to naprostý opak toho, co bychom si představovali pod pojmem zdravá zemědělská krajina. Proč takový stav nastal? Když se podíváte na starý letecký snímek třeba ze třicátých let, země vypadala jinak,“ dodává ekoložka. Vypadala, jako je tomu dnes například v Rakousku. „I naše pozemkové úpravy vycházejí z rakouské školy. Když u nás v 19. století za monarchie vznikal stabilní katastr, žili v této krajině lidé, jejichž obživou bylo hospodaření,“ vysvětluje Zímová. Krajina byla díky tomu takzvaně diverzifikovaná. Potřebovali nakrmit především sebe a svou rodinu, případně část potravin prodat na trhu. Když se podíváme, jak se na tomtéž místě hospodaří teď, priority zemědělců jsou jiné. Někdy jim stačí třeba jen naplnit požadavky na dotace. A podle toho struktura pozemků mnohdy vypadá.

Optikou UFO

„Kdyby u nás přistálo před sto lety UFO a mělo podat hlášení o tom, čím se tady lidé živí, bylo by to ovoce a zelenina. Na pastvinách se také pásly krávy, které lidem dávaly maso a mléko,“ dodává Zímová. Když jste u někoho otevřeli dveře do spižírny, byly tam přesně ty věci, které se na polích pěstovaly. A kdyby se mimozemšťané vrátili po sto letech, vynechali spižírnu a podívali se jen do krajiny, museli by si myslet, že se dnes všichni živí řepkou olejkou a kukuřicí. Což samozřejmě není pravda. To je ten základní problém. Kromě toho, že se změnila struktura plodin, jiní jsou i lidé, kteří jsou odpovědní za to, jak krajina vypadá. „Nejdůležitější jsou samozřejmě vlastníci pozemků,“  říká Zímová. A naši zemědělskou půdu vlastní velké množství osob.

Přes velká pole

Další zásadní postavou české krajiny je zemědělec. Ta je tak prostupná mnohdy jen pro něj a příliš neumožňuje pohyb zvířat. Většina živočichů, kteří žijí v naší krajině, jsou kořist. A strategie kořisti je vidět a nebýt viděn. Zvěř má strach překonávat větší vzdálenosti. Bojí se běhat přes velká otevřená pole. I když srnky a zajíce vídáme celkem často, vždy jsou v nějakém sníženém terénu, aby splynuli s horizontem. Dokonce společně tvoří stádečka, ve kterých se vzájemně informují, což je poměrně nová věc někdy z dvacátého století. Kvůli lánům se zvěř naučila novou strategii. Velké celky polí jsou ale neprostupné pro většinu našich živočichů. Třeba i pro polní ptáky, kteří se rádi přemísťují přes různé keříky. Těch už ale v zemědělské krajině mnoho nenajdou.

Co dělá nadace

„Já jsem asi šest let přednášela na univerzitě a také jsme podnikali exkurze a navštěvovali místa opatření, která Státní pozemkový úřad realizuje v krajině. Se slzou v oku na tyto exkurze vzpomínám. Vždy jsem měla radost, že se daří je tak hezky realizovat,“ uvedla v rámci večera Zímová.

Spolek CooLAND, který Kateřina Zímová na přednáškách zastupovala, se zabývá ochranou zemědělské krajiny. „Snažíme se podporovat zemědělce, kteří hospodaří ekologicky. Jsme jako jakákoli jiná nadace a kdokoli do ní může vložit nějaké peníze. A případně i zemědělskou půdu. To je řešení pro vlastníky, kterým není jedno, co s ní bude. Jde o zajímavou možnost i pro ty, kteří chtějí pozemky prodat, pronajmout nebo třeba i darovat. Zabezpečíme, aby byla půda pronajatá konkrétnímu zemědělci, který o ni má zájem. A protože nám záleží na zdraví zemědělské krajiny, pracujeme na tom, aby na takových územích nebyla kulturní poušť. Děláme to prostřednictvím podmínek pronájmu. Zemědělec musí splňovat některé požadavky v oblasti kvality zemědělské půdy, hospodařit ekologicky a zajistit třeba protierozní opatření a dostatečnou biodiverzitu. Pronájem má také příznivou – symbolickou cenu. A díky penězům z pronájmu nadace funguje,“ dodává Zímová.

Foto: Profimedia.cz

Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn
Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn