Pozemkové úpravy ve středověku
Pozemkové úpravy mají na našem území dlouhou historie. Rušno u nás v tomhle směru bylo třeba ve 12. století. Tehdy tu probíhala takzvaná vnitřní kolonizace.
Vnitřní kolonizací rozumíme zúrodňování dosud neobdělávaných půd, vypalování a mýcení lesů, upravování pastvin, ale i vznik nových vesnic pro stávající obyvatele našeho území. Po vyčerpání domácích pracovních sil začala i velká kolonizace, kdy šlechta přidělovala rozsáhlá území převážně německým kolonistům.
Zakládání nových vesnic měl na starosti takzvaný lokátor. Byl zodpovědný za to, že budou schopné samostatné existence. Organizoval stavby, hledal osadníky, přiděloval půdu a vybíral pachtovné. S feudálním vlastníkem půdy uzavíral smlouvu, která obsahovala práva a povinnosti osídlenců i samotného lokátora. Osadníci byli motivování tím, že plnili závazky vůči vrchnosti až po určité lhůtě po založení, která trvala v Čechách obvykle 12 a na Moravě osm roků. Pozemky byly nejprve čtvercové, když se ale se zúrodňováním začalo v kopcích, tvary se tomu přizpůsobily. S vynálezem pluhu s odvalovou deskou získaly pozemky protáhlý tvar. Základní plošnou jednotkou byly lány, které se lišily podle vlastníků a krajů. Rozdělovaly se například na lán královský, kněžský, panský, selský. Jejich velikost byla v rozmezí od 18 do 28 hektarů. Samotné rozměřování bylo velmi primitivní. Používal se k němu zemský provazec, který měřil 42 loktů tedy 24,8 metru. Obrannou funkci, kterou do té doby plnily pohraniční lesy, nahradila rozsáhlá výstavba hradů.
Jak se uvádí v knize Pozemkové úpravy v České republice, důležitým obdobím kolonizačního podnikání bylo zakládání měst, která u nás do té doby téměř neexistovala. Vzhledem k jejich složitému půdorysu je jasné, že se výstavby museli účastnit zeměměřiči. Přemysl Otakar II. použil kolonizaci jako jeden z důležitých politických nástrojů ve vztahu k zemské šlechtě. V roce 1265 nechal například vystavět České Budějovice jako protiváhu državám Vítkovců. Vzhledem k velkému rozsahu měřičských prací za jeho vlády usiloval o sjednocení zemské míry. Na Moravě došlo k největšímu rozvoji kolonizace za biskupa Bruna ze Schauenburgu (1245–1281).
Kolonizací se změnila nejen sociální struktura obyvatelstva, ale i vztahy mezi poddanými a vrchností. Vznikla nová podoba venkovského osídlení. Tyto zásahy poznamenaly naši krajinu až do 18. století a v mnohých případech i dodnes.
Středověké uspořádání krajiny u nás nalezneme i v dnešní době ve formě doposud existujících středověkých plužin. Například v CHKO Jeseníky, v oblastech se zachovanými přírodními poměry a tradičním způsobem hospodaření.
Foto: Shutterstock.com
