Za co vděčíme lužním lesům
Všechno v přírodě je v citlivé rovnováze a má svůj smysl. Platí to i pro lužní lesy, i když by se kvůli podmáčenému prostředí mohly zdát nepotřebné a zbytečné. Opak je pravdou.
Jak se pozná lužní les? Je to les s charakteristickým podmáčením, které vzniká buď díky blízkosti řeky a záplavám, nebo tam, kde je vysoká hladina podzemní vody. Půda v takto vlhkých místech má nedostatek kyslíku a vyznačuje se modrozelenou barvou a zvláštním zápachem. Takzvaná glejová půda je bohatá nejen na vodu, ale i na živiny, které potřebuje mnoho zajímavých i vzácných rostlin.
Co ukrývá lužní les
Typickými stromy lužních lesů jsou vrba, lípa, dub, topol, olše, jasan a některé keře. Jelikož po většinu roku v lese panuje přítmí, většina bylin šplhá nahoru, typicky třeba popenec obecný, ostružiník či svízel. Popínavou rostlinou charakteristickou pro lužní lesy je chmel otáčivý. Na jaře, když stromy ještě nemají listí, v nich roste mnoho krásně kvetoucích květin. Mezi nejznámější patří bledule jarní, sněženka podsněžník či violka lesní. V létě tu najdeme stínomilné rostliny.
Z fauny má rád lužní lesy především hmyz. Ale žijí tu i různí obojživelníci a dobře se tu daří mnoha druhům ptáků, jako jsou pěnkavy, volavky nebo čápi.
Kde u nás najdete lužní les?
U nás najdeme čtyři zachovalé ekosystémy, které odpovídají charakteristice lužního lesa. Libický luh na Kolínsku je největší sestava luhů v Čechách. Zajímavé je, že úzce souvisí s někdejším hradištěm Slavníkovců, kterému kdysi poskytoval přirozenou ochranu.
Dyjský trojúhelník, jak už z názvu plyne, najdeme na soutoku Dyje s Moravou. Jeho rozloha je 30 km² a je dosud nejzachovalejší. Od dob Velkomoravské říše se příliš nezměnil. Bohužel to můžeme tvrdit asi jen o něm. Také se mu říká moravská Amazonie.
Litovelské Pomoraví leží mezi Olomoucí a Mohelnicí a je chráněnou krajinnou oblastí, právě pro své lužní lesy a vzácné ptáky.
Evropsky významnou lokalitu (EVL) Chropyňský luh najdete u řeky Moravy v oblasti od Nemilan (u Olomouce) po Chropyni.
Jak zachovat lužní lesy?
V létě se lužní les stává na některých místech neprostupný a do značné míry připomíná prales. V době velkého sucha slouží ke zmírnění dopadu vysokých teplot na krajinu, protože je skvělou zásobárnou vody a vyrovnává tak vodní cyklus. Je také účinnou ochranou proti povodním. Je to přirozené prostředí pro určité rostlinné a živočišné druhy, které patří mezi ohrožené.
Do dnešních dnů se v úzkých pruzích podél řek zachovalo asi jen 33 000 ha lužního porostu. Na vině je hlavně necitlivé lesní hospodaření, ale i úpravy vodních toků, stavba dálnic, přeměna lesů na zemědělskou půdu, necitlivé chování návštěvníků, černé skládky a podobně.
Pro záchranu luhů je důležitá obnova vodní rovnováhy. Revitalizace vodních toků a všeho, co k nim patří. Na některých místech bylo zavedeno umělé podvodňovaní místo kdysi přirozené záplavy, která působením člověka vymizela. K opětovnému zavodnění luhů také pomáhá zprůchodnění lesních kanálů a stavba stavidel.
Dělení lužních lesů
Lužní lesy rozlišujeme podle pravidelnosti záplav, jejich rozsahu, množství vody a míry usazování na:
- Vrbiny a olšiny – Nachází se přímo u vody.
- Měkký luh – Je dále od vody a je silně ovlivňován proudem řeky. Název souvisí s tím, že vrby a topoly, které zde rostou, mají měkké dřevo.
- Tvrdý luh – Voda v něm proudí méně a rostou v něm stromy s tvrdším dřevem, jako jsou duby, jilmy nebo jasany.
Do lužních lesů se vrací želva
V luzích Moravy a Dyje můžeme znovu nalézt i želvu bahenní, která odsud v polovině 20. století úplně vymizela, ale nyní se sem začíná vracet. Želvy byly vysazeny z umělého chovu, nalezly tu domov a dobře se jim daří. A snad budou žít dlouho, protože tyto želvy se v příznivých podmínkách mohou dožít až 120 let.
Foto: Profimedia.cz
