Půda a její degradace
Půda je neobnovitelný přírodní zdroj. Především kvůli zemědělství, kde je pro nás zdrojem potravy, je důležitá její ochrana. Ale nejen kvůli němu.
Využití půdy je velice široké i mimo zemědělství. Ve stavebnictví se půda využívá jako zdroj vápence a písku, své uplatnění najde však třeba i v kosmetickém průmyslu. A v zemědělství neslouží jen k produkci potravin, ale i k výrobě například biopaliv nebo textilu.
Význam půdy je i vodohospodářský. Půda jednoduše zadržuje vodu v krajině a po zkušenostech s povodněmi v letech 1997 a 2002 či v souvislosti s extrémním suchem v létě roku 2015 je téma zadržování vody v krajině velmi důležité a aktuální.
Skrz půdu se voda vsakuje a vytváří se tak její podzemní zásoby pro studny. Cestou do podzemí se voda v půdě obohacuje o minerální látky, upravuje se její pH a oddělují se škodliviny. V jednom hektaru hluboké černozemě se může uchovat až 3,5 mil. litrů vody.
Velmi pomalá obnova
Degradace půdy je proces, při kterém dochází ke snižování její úrodnosti. Tento problém se však netýká jen zemědělců a neměl by trápit pouze je. I když je uvedená nálepka půdy jako neobnovitelného zdroje vcelku výstižná, ve skutečnosti i půda, stejně jako uhlí či ropa, musely nějak vzniknout. Jde však z pohledu člověka o velmi dlouhé období. V případě půdy jeden centimetr vzniká stovky až tisíce let.
Ve srovnání s tím, jak dlouho trvalo, než půdní vrstvy vznikly, je až zarážející, kolik půdy se může z pole odplavit například během jediného přívalového deště. Avšak i s tím je možné něco dělat. Míru eroze posiluje špatný způsob obdělávání polí či špatná volba plodin, jako je třeba kukuřice, pěstovaných na nevhodných místech. Zemědělci také chybují, pokud neorají pole tak, jak mají, tedy po vrstevnici. Erozi rovněž napomáhá nedostatek předělů u velkých lánů například v podobě různých remízků, biokoridorů atd.
Problémem je také zhutňování neboli utužování půdy. Pokud jsou pole hodně mokrá, zemědělská technika by na ně vůbec neměla vjíždět, což při dlouhotrvajících deštích jednoduše nejde.
Mizí 15 hektarů denně
Další problém je, že půda celkově ubývá, a to zejména kvůli stavební činnosti. Ještě v roce 1882 bylo v České republice 5,35 milionu hektarů zemědělské půdy, v roce 2002 šlo již jen o 4,27 milionu hektarů. A tento trend se nezastavil. Nyní ubývá překotným tempem až 15 hektarů denně. Zvyšuje se tak riziko povodní, a navíc má zemědělská půda na rozdíl od vybetonovaných ploch mnohem lepší schopnost vyrovnávat teplotní výkyvy.
Podle odborníků však není ideální ani stav, kdy je veškerá půda orná. Proto stát motivuje zemědělce prostřednictvím agroenvironmentálních programů a vhodné dotační politiky k tomu, aby její část nebyla zoraná. Například tam, kde to není vhodné nebo výnosné, doporučují se raději zatravněné plochy. Ty mohou sloužit například jako pastviny pro hospodářská zvířata, jejichž návrat do krajiny je žádoucí.
Tam, kde zemědělská půda ještě zůstává, bychom ji měli chránit před nájezdy developerů či zkázou způsobenou kombinací přírodních živlů a nevhodného způsobu obdělávání. Bez toho, co nám půda poskytuje, ať jde o potraviny, krmivo pro zemědělská zvířata, textil, či biopaliva, se jednoduše neobejdeme.
