Rostlina z Ameriky je pokladem pro česká pole
Modrofialová květina s příjemnou vůní – svazenka vratičolistá. Do Evropy se dostala se začátkem kolonizace Ameriky jako okrasná, nenáročná rostlina. To nejspíš ještě nikdo netušil, jak významným přínosem se tato odolná „cizinka“ stane pro česká pole. Dnes se o ní mluví hlavně ve spojitosti s hnojením a vodní erozí.
Žádná jiná rostlina nemohla svazence konkurovat v počtu zmínek v cyklu přednášek „Voda a půda jako společenské dilema“, které pořádalo Národní zemědělské muzeum ve spolupráci se Státním pozemkovým úřadem. Většina přednášejících odborníků vlastnosti této rostliny opěvovala nebo alespoň zmínila. A není divu, role svazenky vratičolisté je na českých polích i vzhledem k ubývající živočišné výrobě, a tedy nedostatku živočišného hnojení téměř nenahraditelná.
Zelené hnojení
Nejčastějším způsobem využívání svazenky je tzv. zelené hnojení. Při něm se do půdy zapravují rostliny, které zemědělec vypěstuje právě za tímto účelem. Organická hmota a rostlinné živiny obohacují půdu a zvyšují její úrodnost. Celkově se tak zlepšuje kvalita a protierozní ochrana půdy. Svazenka působí jako „konzerva“ živin a zabraňuje jejich vyplavování v období mezi dvěma hlavními plodinami. Omezuje také šíření plevelů a vylepšuje podmínky pro činnost půdních mikroorganismů. Její velkou výhodou je, že dokáže dobře vzejít i za sušších podmínek, protože sucho je pro zemědělce v posledních letech čím dál aktuálnějším problémem.
Svazenkou v kukuřici proti erozi půdy
Po vytvoření tzv. listové růžice začne svazenka rychle narůstat. Efektivně a brzy tak zastíní pole. Podle experimentálních údajů (Lütke-Entrup) svazenka po 4 týdnech zastínila pole na 85 %, což bylo nejvíc ze všech zkoušených plodin. Rychlým růstem potlačuje plevele a chrání půdu před nadměrným vypařováním vody. V našich podmínkách rostlina nepřezimuje, a navíc je velmi citlivá na herbicidy. Sama tedy nezpůsobuje zaplevelení a je vhodná do systému tzv. stále zeleného pole, který je hojně využíván například v Německu. V něm se na podmítnutý pozemek zaseje meziplodina (svazenka), která vzejde a zůstane na poli přes zimu. Během ní uhyne, ale stále chrání půdu před erozí i nadměrným promrznutím. Na jaře pak proběhne setí hlavní plodiny bezorebnými secími stroji přímo do uhynulého porostu. Ten nadále chrání půdu před erozí, prohřívá ji a pomalým rozkladem uvolňuje živiny. V Česku je tento systém využíván nejvíce na polích s širokořádkovými plodinami (např. kukuřice), protože zejména ta jsou náchylná k vodní erozi. Kořenový systém přemrzlé svazenky drží půdu pohromadě až do doby, než se zapojí nově vzešlý pěstovaný porost plodiny. „Přes 50 % půdy v České republice je ohroženo vodní erozí. V Jihomoravském kraji je situace ještě horší, zejména kvůli specifickému složení půd. Půda nevhodně osetá širokořádkovými plodinami snadno podléhá při přívalových deštích vodní erozi a velké problémy a nevyčíslitelné škody způsobuje i kukuřice pěstovaná ve svahu,“ uvedl Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu meliorací a půdy během své přednášky.
Pastva pro včely a nepřítel pro háďátko řepné
Svazenka vratičolistá je také perfektní přirozenou pastvou pro včely medonosné. Ty ji můžou opylovat od května do září, a proto jim zaručí dostatek potravy. V případě, že je pole v blízkosti úlů, mívá včelař zvýšenou medovou snůšku, a to 214–496 kg medu na 1 hektar. Je i ideální meziplodinou a přerušovačem v osevních postupech s vysokým zastoupením řepky. Patří totiž do čeledi stružkovcovitých a je jediným zástupcem této čeledi u nás, nemá zde ani žádný příbuzný druh. To znamená, že není napadána chorobami či škůdci a je odolná i vůči háďátku řepnému.
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia)
je nenáročná, jednoletá, středně vysoká, modrofialově kvetoucí bylina, druh ze širokého rodu svazenka. V české přírodě příležitostně vyrůstá několik druhů svazenek, tento neofyt zjištěný již v roce 1891 je nejběžnější. Záměrně se vysévá buď na pole jako pícnina, nebo jako okrasná rostlina do zahrad.
zdroj: Wikipedie
Foto: Shutterstock.com
