Jak pozemkové úpravy bojují se suchem a erozí
Sucho v krajině je stále tíživějším problémem. I proto v posledních letech roste význam vodohospodářských a protierozních opatření, která buduje Státní pozemkový úřad (SPÚ) v rámci pozemkových úprav.
Jak souvisí pozemkové úpravy, tedy změna uspořádání pozemků tak, aby to lépe vyhovovalo jejich majitelům, s bojem proti suchu a erozi? Velmi, protože právě v rámci takových změn je možné budovat společná zařízení. A jejich úkolem může být lepší nakládání s vodou v krajině nebo obrana před erozí.
Ještě před tím, než se přistoupí k navržení a realizaci pozemkových úprav, se provede zhodnocení retence a akumulace vody v povodí, neškodného odvedení vody, erozních procesů, ochrany vody před plošnými zdroji znečištění ze zemědělské výroby v dané oblasti. Aby na konci byla dobře uspořádaná a fungující krajina a ve studnách, pramenech a potůčcích kvalitnější voda, mělo by dojít k omezení odtoku vody po povrchu půdy a ke snížení eroze.
Protierozní a vodohospodářská opatření
Protierozní opatření mají za cíl omezit škody na zemědělském půdním fondu vzniklé působením eroze. Patří mezi ně protierozní meze a hrázky, záchytné průlehy a příkopy, zasakovací pásy, větrolamy, ochranné zatravnění, zalesnění aj. Dále ochranné způsoby hospodaření na zemědělské půdě, tedy agrotechnická a organizační opatření. Řeší se vhodné střídání plodin, tvar a velikost pozemků, bezorebné setí, výsev do ochranné plodiny či strniště atd. Úspěch takových opatření je však velmi závislý na ochotě či neochotě zemědělců.
Vodohospodářská opatření slouží ke zlepšení vodních poměrů v daném území. Mají neškodně odvést povrchové vody, zvyšovat retenční schopnost krajiny a ochranu území před povodněmi. Patří mezi ně svodné příkopy a průlehy, retenční nádrže, revitalizace vodních toků, ochranné hráze, rybníky, úpravy vodních toků apod.
Zadržování vody i ochrana před ní
V rámci plánu společných zařízení se velmi často jednotlivé typy opatření mezi sebou kombinují a vhodně se tak doplňují. Příkladem úspěšných vodohospodářských a protierozních opatření jsou společná zařízení v Horní Lipce na Orlickoústecku a ve Rtyni na Teplicku.
V Horní Lipce se stavělo v letech 2012 až 2014 v oblasti chráněného území Natura 2000. SPÚ tu obnovil vodní nádrž, jejíž původní hráz byla na dvou místech protržená, a vybudoval pobřežní pásmo, mokřady s doprovodnou zelení a protierozní příkop. Součástí objektu je i revitalizovaný tok a dva mokřady podél něj. Protierozním příkopem je rozdělen blok svažitých pozemků. Povrchový odtok je neškodně sveden do vodoteče a tím se předchází erozi orné půdy na níže položených pozemcích.
Opatření zadržují vodu v samotné nádrži a zpomalují tok nad ní. Jsou tak zmírňovány povodňové průtoky a umožněno vsakování vody v krajině. Vznikla navíc klidová a relaxační zóna, jde tedy o komplexní opatření s vysokou estetickou hodnotou a silným krajinotvorným potenciálem. Náklady na realizaci byly více než 3 miliony korun.
Ve Rtyni nad Bílinou v okrese Teplice vznikla na ploše téměř 48 tisíc m2 malá vodní nádrž v místě silně podmáčeného území v blízkosti železniční trati Trmice–Bílina. Součástí stavby jsou i tři polní cesty v blízkosti nádrže a podél řeky Bíliny. Dřívější výstavba přeložky silnice nad železniční tratí byla příčinou místního podmáčení a bez výstavby nádrže by došlo k postupnému rozšiřování zamokřené oblasti. Toto hromadění vody mělo současně za následek stoupání hladiny spodní vody v obci Rtyně nad Bílinou. Díky vodní nádrži došlo k sanaci poškozeného a zamokřeného území, k ochraně železničních kolejí, silnice a přilehlých pozemků. Stavba byla obci předána v červenci roku 2015. Náklady na realizaci ve výši více než 59 milionů korun byly hrazeny z dotací EU.
Foto: Profimedia.cz
