Při ochraně přírody je důležitá spolupráce s odborníky i se zemědělci
V rámci pozemkových úprav, které zahrnují i budování společných zařízení, jako jsou nádrže, poldry nebo třeba biocentra, pečuje Státní pozemkový úřad o ochranu vody a přírody. Kromě legislativy mu s tím pomáhají i kvalitní odborné studie, které umožňují vnímat problémy krajiny v širších celcích i větších detailech.
„Státní pozemkový úřad má kompetence řešit problematiku ochrany půdy a vody. Má k tomu své nástroje a pomáhá mu i nezbytná legislativa. Základem všeho jsou pozemkové úpravy. Důležitý je také Generel vodního hospodářství krajiny České republiky či monitoringy eroze půdy a zemědělského sucha,“ uvedl v rámci své přednášky na veletrhu Natur Expo v Brně vedoucí oddělení rozvojových činností SPÚ Ing. František Pavlík, Ph.D.
Když se chystá výstavba společných zařízení v rámci pozemkových úprav, nejprve se navrhují, projednávají a kontrolují jednotlivé prvky takového plánu. Následně se pro ně připravují pozemky a pak se plánuje samotná realizace těchto společných zařízení. Určitým limitem však je, že se pozemková úprava řeší na území uvnitř administrativní hranice. Nebere tedy v potaz širší kontext dané krajiny.
„Abychom dokázali zodpovědně vyřešit otázky odtoku vody v krajině, případně dalších souvisejících procesů, jako je například eroze, chceme se dívat na území z širšího pohledu, takzvaně hydrologicky korektně. Musíme sledovat uzavřené hydrologické celky. A proto před samotným plánem společných zařízení zjišťujeme informace v celém komplexu a šíři krajiny. Jde například o studii odtokových poměrů a podobně,“ vysvětluje František Pavlík.
Od nejměkčích po nejsilnější protierozní opatření
Díky takovým studiím mají projektanti společných zařízení jasno, jaké problémy v daném území jsou a jaké otázky je nutno řešit. K tomu se přihlíží například při budování cest, které zpřístupňují pozemky, nebo při zavádění opatření pro ochranu a tvorbu životního prostředí. Vznikají potom například takzvaná územní opatření ekologické stability (ÚSES) nebo protierozní opatření různých typů. Od těch takzvaně nejměkčích, organizačních a agrotechnických, což znamená například speciální úpravu postupů zemědělské praxe, až po nejsilnější, jako jsou různá vodohospodářská opatření, tedy příkopy, průlehy nebo vodní nádrže.
Úspěšnost organizačních a agrotechnických opatření závisí zejména na zemědělcích. „Realizace agrotechnických opatření probíhá především prostřednictvím různých zemědělských subjektů, protože v krajině jsou samozřejmě oni těmi hlavními hráči. Mají významný vliv na to, jestli území bude dobře vsakovat vodu, jestli poteče do obce voda čistá, jestli vzniknou škody na majetku obcí a občanů či na samotné půdě při záplavách,“ říká František Pavlík.
SPÚ podle něj umí poměrně dobře dotáhnout do konce ona vodohospodářská opatření v rámci realizace společných zařízení. Umí navrhnout cesty, nádrže, příkopy nebo průlehy. A umí tato opatření nechat postavit a následně předat obcím. Úřad díky tomu plní funkci veřejného zájmu. Velice důležité je, že se k návrhům společných zařízení vyjadřují další orgány státní správy a že nakonec jsou schvalovány zastupiteli jednotlivých obcí.
Generel vodního hospodářství
Dalším výsledkem vědecké a odborné práce, který pomáhá při zavádění opatření v boji se suchem a erozí, je Generel vodního hospodářství krajiny ČR. „Považuji ho za náš velmi inovativní projekt. Zemědělci jsou pro nás zásadními partnery a zásadními hráči, kteří působí v krajině. SPÚ je tím hlavním subjektem, s jehož pomocí je možné ovlivňovat plochu v krajině. Při našich setkáních se zemědělci získáváme zpětnou vazbu o tom, jestli a jak jsou vystavováni dopadům klimatické změny. Oni přitom cítí, že je nutné hledat nová řešení a že je nutné do krajiny přivádět nové prvky, případně hledat ekonomické a legislativní nástroje k tomu, abychom mohli účinná opatření realizovat,“ říká František Pavlík. A dodává: „Projekt generelu jsme začali řešit na základě iniciativy Agrární komory ČR. Mimo jiné jsme zjišťovali, jaké informace o vodě a suchu jsou k dispozici. A pak byl vytvořen velice široký tým spoluřešitelů a partnerů.“
Podle Pavlíka patří největší dík Mendelově univerzitě v Brně a Ústavu globální změny Akademie věd ČR. Spojení různých institucí představovalo velký úkol i přínos. Zpřístupnily se informace, které měly jednotlivé instituce mnohdy jen samy pro sebe a které nyní jsou k dispozici pro hledání komplexního řešení. Projekt, který se orientoval hlavně na zemědělce, se v první fázi snažil hledat místa, kde hrozí největší problémy z hlediska dvou úrovní. Jednak kvůli nedostatku vody v krajině, jednak kvůli jejímu přebytku. „Z pohledu kombinace vodní eroze a zemědělského sucha vznikla mapa nejohroženějších lokalit v rámci ČR. A je patrné, že suchem či erozními vlivy je postižená významná část České republiky, přesněji padesát procent všech zemědělských ploch,“ dodává František Pavlík.
