Starý zavlažovací systém pomohl ptačí rezervaci
Na začátku byl nápad částečně obnovit léta nepoužívaný zavlažovací systém z minulého století a využít ho k zamokření luk, která by se znovu stala domovem desítek ohrožených druhů ptáků a živočichů. Výsledkem je Ptačí park Josefovské louky, který za deset let fungování zdvojnásobil počet zástupců ohrožených druhů v krajině. Vybudovala jej Česká společnost ornitologická (ČSO), o jejíž práci hovořil v přednášce „Od meliorační trubky k ptačímu parku“ Břeněk Michálek.
Josefovská ptačí rezervace je první svého druhu v Česku. Nachází se v nivě řeky Metuje a její rozloha je 76 ha. ČSO se doposud podařilo odkoupit 42 ha půdy a o dalších odkupech pozemků jedná. Faktorem, který rozhodl právě o tomto místě, byla stará luční závlaha s tzv. přeronem, kterou zde vybudovalo Ústřední vodní společenstvo v letech 1902–1912. „Ve své době byly zavlažovací kanály s délkou přes 136 km a původní výměrou asi 1007 ha opravdu významnou vodohospodářskou stavbou, která měla za úkol významně zvýšit výnos luk. Systém byl zároveň vybaven velkým množstvím stavítek, hradítek, mostků a miniakvaduktů,“ popsal místní závlahový systém Ing. Tomáš Purkrábek ze Státního pozemkového úřadu, jehož oddělení vodohospodářských staveb Hradec Králové má taková díla na starosti. Kvůli upadající živočišné výrobě a nezájmu tehdejších zemědělských podniků došlo v roce 1999 k zániku povolení pro odběr vody. O jeho obnovení požádala až ČSO v roce 2012.
Staronový život v josefovské krajině
Díky obnovenému zavlažování se do krajiny navrací různé druhy ohrožených ptáků, pro které jsou zamokřené louky nejlepším místem k životu. Nyní zde žije přes 170 ptačích druhů, z toho 15 druhů tzv. bahňáků, jako je čejka chocholatá, vodouš rudonohý či břehouš černoocasý. Dokonce se zde zalíbilo i broukům, kterých je zde přes dvě stě druhů, z nichž pět je zařazeno na Červeném seznamu ohrožených bezobratlých živočichů ČR. Najdete zde i sedm druhů obojživelníků, jako jsou čolek velký či skokan skřehotavý, jehož počty tady podle odhadů vzrostly až čtyřicetinásobně, nebo vzácné druhy vážek. Velkým a v podstatě jednoduchým pomocníkem ornitologů jsou tůně. Těch zde vyhloubili již jednadvacet a některé vzácné druhy se zde objevily právě po jejich vytvoření. Speciálně pro bahňáky ornitologové vytvořili Slavíkovský ptačník. Ten tvoří velké tůně s ostrovem a poloostrovem. Jejich břehy jsou terasovité, aby zde i při kolísání hladiny zůstávala bahnitá voda.
Motýlům pomáhají „přírodní sekačky“
Jediným druhem, kterému se v ptačí rezervaci zatím příliš nedaří, jsou motýli. Podle Michálka za to může hlavně pravidelné kosení a sklízení luk, které zde zemědělci dvakrát ročně provádějí a které přerušuje motýlům rozmnožovací cyklus. Pomoci by mělo šest exmoorských poníků, které sem ornitologové přivezli, aby sloužili nejen jako přírodní sekačky. „Koně vypásáním tvoří mozaikovité plochy s velmi krátkou vegetací, kopyty rozrušují terén a jejich trus láká hmyz. Tím pomáhají nejen motýlům, kteří se rozmnožují na rostlinách, ale přilákaným hmyzem přinášejí potravu ptákům,“ uvedl Michálek. Koně zatím spásají 6 hektarů luk. Váženými pomocníky ze zvířecí říše jsou i bobři. Ti jsou tu vítáni, protože jejich činnost pomáhá udržovat přírodní ráz krajiny.
Každý může přispět
Podle Michálka by park bez podpory stovek drobných i velkých dárců vůbec nevznikl. Díky velké finanční účasti veřejnosti se plocha území spravovaného ČSO stále rozrůstá postupným vykupováním a pronajímáním pozemků. „Jedině na vlastních pozemcích můžeme živočichům připravit perfektní podmínky,“ dodává. Přispět může každý, kdo má zájem, ať už finančním darem, či jako dobrovolník.
Přednáška Břeňka Michálka se konala v rámci cyklu přednášek „Voda a půda jako společenské dilema“, který pořádalo Národní zemědělské muzeum a Státní pozemkový úřad. Videozáznamy z přednášek budou umístěny na YouTube kanálu muzea.
Foto: Shutterstock.com
