Vodní eroze snižuje výnos plodin až o 75 %. Jak se jí bránit?
U nás a ve střední Evropě vůbec je vodní eroze nejrozšířenějším typem degradace půdy. Za pomoci protierozních opatření můžeme erozi půdy výrazně potlačit a předejít tak nejen snižování výnosů zemědělských plodin, ale i dalším závažným dopadům.
Vodní eroze vyplavuje z půdy organické a minerální částice a ukládá je na jiných místech. Poškozuje tak nejen samotnou půdu, ale zanáší i vodní toky a nádrže. Na tyto částice jsou navázány také agrochemikálie a další rizikové látky, které mohou poškozovat vodní ekosystém, či dokonce doputovat zpět do potravního řetězce.
Problém zrychlené vodní eroze u nás začal vznikat během kolektivizace zemědělství. Scelování malých polí do velkých ploch a zničení mezí, alejí, luk a břehů přirozených toků uvolnilo cestu vodě a snížilo přírodní ochranu půdy. A vyneslo nám smutné prvenství, protože z celé Evropy právě u nás najdeme největší půdní bloky.
Kvůli erozi se zmenšuje hloubka půdního profilu, ztrácí se organická hmota a mění se fyzikální vlastnosti půdy. Plodiny nemají v takto zničené půdě dostatek živin a úroda je tak menší. Vyklíčí méně rostlin, sadba se vymílá, dochází k překrytí níže ležících plodin vrstvou smytých částic a k jejich poškození.
„Na slabě erodovaných půdách se snižují hektarové výnosy o 15–20 %, na středně erodovaných půdách o 40–50 % a na silně erodovaných půdách až o 75 %,“ uvedl například Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu meliorací a půdy na přednášce „Kam mizí voda a půda z české krajiny“. Ta byla součástí cyklu „Voda a půda jako společenské téma“, který pořádalo Národní zemědělské muzeum ve spolupráci se Státním pozemkovým úřadem (SPÚ).
Protierozní opatření
Jak na těchto přednáškách také zaznělo, nic není ztracené. Zemědělci mají dnes k dispozici celou řadu opatření, kterými mohou půdu chránit a bránit erozi. Cílem těchto opatření je zejména nenechávat půdu holou a nechráněnou, na pospas přívalovým dešťům, podporovat vsakování vody a omezovat sílu jejího odtoku. Dělíme je do tří kategorií: organizační, agrotechnická a technická. Nejlevnější a nejjednodušší jsou první dvě varianty, a proto se k nim přistupuje přednostně. Když nepomohou, nastupuje kategorie třetí.
Správně zorganizovat pozemek
Mezi organizační opatření patří správný výběr a uspořádání pozemku. Ten by měl mít optimální tvar a velikost a být umístěn tak, aby jeho delší strana byla ve směru vrstevnic. Laicky řečeno, políčko ve tvaru úzké nudle po svahu dolů není dobrý nápad. Pole by mělo být orientováno širší stranou po vrstevnici. Pozemek by ve směru odtoku neměl překračovat limitní délku v závislosti na sklonu. V praxi se tento problém uspořádání často řeší v rámci komplexních pozemkových úprav například výměnami, dělením a scelováním pozemků, které má v naší krajině na starosti SPÚ.
Velmi důležitý je vhodný výběr plodin pro danou oblast, způsob jejich pěstování a použití ochranného zatravnění. Při pěstování erozně nebezpečných plodin půdu chrání např. pásové střídání plodin. Příkladem je kukuřice, brambory, slunečnice a další širokořádkové plodiny, které se sejí daleko od sebe, klíčí později, a tak dostatečně nechrání půdu před přívalovým deštěm v rizikových obdobích (květen–srpen). Tyto plodiny je vhodné střídat v různě širokých pásech s rostlinami s protierozním účinkem (obilninami, pícninami, případně travním porostem), které pomůžou půdu ochránit a vodu v krajině zadržet.
Orat po vrstevnici
K ochraně půdy významně přispívá orba po vrstevnici. Překlápění ornice proti svahu omezuje vznik tzv. eroze orbou, tedy zabraňuje nežádoucímu pohybu půdy ve směru ze svahu a naopak ji směrem vzhůru po svahu vrací. Dalším agrotechnickým opatřením je ochranné obdělávání orné půdy. To znamená, že zemědělec nechá na poli co největší množství posklizňových zbytků z předplodin. Povrch půdy tak pokrývá „peřina“ z mulče, která ji chrání před narušováním a nadměrným vysušováním. Tohle není nijak nová a objevná technika a Ing. Jan Vopravil, Ph.D., ve své přednášce v této souvislosti zmínil staré íránské přísloví, které říká: „Oblékej půdu, bude-li oblečená, obleče i tebe“.
Mezi další opatření tohoto typu patří hrázkování a důlkování. Hrázkování se používá u brambor a spočívá v založení ochranných hrázek v meziřadí hrůbků s bramborami. Důlkování je obdobné, jen se místo hrázek vytvářejí důlky. Oba způsoby zabrání soustředěnému odtékání vody a podpoří její vsakování přímo na místě.
Posledními opatřeními v agrotechnické kategorii jsou plečkování, dlátování a podrývání. Při plečkování se nakypří prostor mezi řádky, tím se zajistí snadnější vsakování vody. Dlátování je hloubkové kypření, které ještě lépe podporuje vsakování a využívá se zejména u cukrové řepy. Podrývání je technologie velmi hlubokého kypření, která snižuje zhutňování půdy a usnadňuje jí tak nasávání vody.
Dalším pomocníkem je pásové zpracování půdy (strip till). Při něm na poli zůstávají širší pásy nezpracované půdy s posklizňovými zbytky, strništěm a podobně, které půdu chrání, a mezi nimi se hluboce ořou a vyživují řádky ve tvaru písmene V, do kterých se sejí širokořádkové plodiny. Voda pak z ochranných pásů stéká přímo k plodinám. Tato metoda zpracování půdy je však náročnější na přesnost, a proto využívá nejmodernější technologie, jako třeba GPS, tak jak to známe z tzv. precizního zemědělství. Ztráta půdy se při jejím použití podle testování v terénu snižuje až o 80 procent.
Chrání i proti povodním
Pokud tyto zásahy nefungují, přicházejí na řadu složitější technická protierozní opatření. Mají za úkol zachycování smyté zeminy a povrchového odtoku, jeho zdržení a neškodné odvedení. K tomu se využívají příkopy, průlehy, protierozní meze a stabilizace údolnic. Příkopy se umisťují do míst, kde chceme přerušit svah. Zkrátí se tím cesta, kterou voda stéká a odnáší půdu. Volba povrchu příkopu je závislá především na množství a rychlosti odtékající vody. Protierozní průleh je funkcí velice podobný příkopu. Je však mělčí a má mírnější sklon. Pro stabilizaci údolnic, které odvádějí povrchový odtok z přilehlých pozemků, se nejčastěji využívá zatravnění.
Další kategorií jsou hrázky a sedimentační, retenční nebo suché nádrže. Ochranné hrázky většinou umisťujeme na dolní okraje pozemku, ze kterého stéká voda. Chrání tak níže umístěná pole nebo další pozemky. Nádrže jsou určené k tomu, aby zachytily přívalovou vodu a půdu smytou z polí a nepustily ji zejména do zastavěných území. Nejčastěji se navrhují jako suché či se stálým nadržením. Nádrže, u kterých se předpokládá masivní přísun smyté zeminy, je nezbytné navrhovat tak, aby je bylo možné pravidelně čistit.
Poslední možností je změna sklonu pozemku formou urovnávek nebo terasování. Urovnávky odstraňují lokální nerovnosti a terénní útvary, které ovlivňují nežádoucí směřování vody. Toto opatření se často provádí přesunem zeminy přímo v rámci pozemku. Terasy jsou nejvyšší formou ochrany proti erozi. Skládají se z řady rovných nebo téměř rovných plošin, vybudovaných ve vhodných rozestupech podél vrstevnic. Terasování umožňuje zemědělské využívání svahů tam, kde by to za normálních okolností nešlo, a omezuje povrchový odtok.
Foto: Profimedia.cz
